V lidových kulturách střední a severní Evropy byly lesní suroviny zřídka plýtvány. Huba březová, vzhledem ke své tvrdosti a trvanlivosti, vyžadovala odpovídající přípravu, než se dostala do jakékoli formy výtažku.
Sušení a drcení
Prvním krokem bylo vždy pečlivé sušení plodnic – nejčastěji na větraném, zastíněném místě, mimo vlhkost. Dobře usušená surovina byla následně ručně drcena nebo roztírána na prášek v závislosti na zamýšleném použití.
Alkoholové maceráty
V dávných bylinkářských záznamech se objevuje popis procesu, při němž byl rozdrcený sušený materiál umístěn do nádoby se silným alkoholem a odložen na tmavé místo na několik týdnů. Nádoba byla pravidelně protřepávána a po uplynutí času byla tekutina přecezena. Takový macerátový výtažek byl uchováván v těsně uzavřených nádobách a považován za cennou zásobu na dlouhé měsíce.
Odvary a nálevy
Jednodušší a běžnější metodou bylo vaření jemně nakrájeného sušeného materiálu ve vodě. Bylinkáři upozorňovali, aby tekutina nebyla přivedena k prudkému varu – pomalé zahřívání mělo lépe uvolňovat látky z tvrdé, dřevnaté suroviny. Vzniklý odvar byl přecezen, ochlazen a používán průběžně, protože na rozdíl od alkoholových macerátů nebyl vhodný k dlouhodobému uchovávání.
Popisované metody mají výhradně historický a etnografický charakter – představují svědectví o dávných praktikách, nikoli návod k následování.