Pelyněk v lidové tradici Evropy

Pelyněk – hořká bylina, kterou znaly naše babičky

Existuje vůně, kterou si mnozí z nás spojují s létem na venkově – ostrá, hořká, bylinná. To je pelyněk. Nenápadná stříbřitá rostlina rostoucí u plotů, na mezích a podél cest, která byla po tisíce let jednou z nejvíce ceněných bylin v domácí lékárničce.
Dnes ji často míjíme bez povšimnutí. A to je škoda – protože její historie je výjimečná

Bylina známá od starověku

Ve starověkém Egyptě a Řecku byl pelyněk používán již před 4000 lety jako prostředek proti parazitům, při zažívacích potížích a otravách.
Řecký lékař Hippokrates jej doporučoval při různých potížích a římský učenec Plinius Starší popisoval jeho vlastnosti ve svém díle Naturalis Historia.
V Polsku se pelyněk zabydlel již dávno a stal se rostlinou hluboce zakořeněnou v lidové kultuře – zejména venkovské a bylinkářské.

Co věděly naše babičky?

Ještě předtím, než se na každém rohu objevily lékárny, byla znalost bylin předávána z matky na dceru, z babičky na vnučku. Pelyněk byl v těchto znalostech přítomen odjakživa.

Na červy a parazity

Právě toto použití bylo v lidové tradici nejrozšířenější. V lidovém léčitelství se pelyněk používal při roupách a parazitárních onemocněních kůže – thujon obsažený v bylině na ně působí toxicky.
Venkovské babičky připravovaly hořké odvarky, které podávaly dětem při podezření na přítomnost parazitů – v malém množství a opatrně, protože dobře věděly, že pelyněk je bylina vyžadující respekt.

Na nedostatek chuti k jídlu

Pelyněk byl používán jako účinný prostředek při zažívacích potížích a ke stimulaci chuti k jídlu.
Stačilo několik kapek hořkého nálevu před jídlem, aby se podpořilo vylučování trávicích šťáv. Nálevy a tinktury z pelyňku svou hořkostí stimulují sekreční funkce trávicího traktu, zvyšují chuť k jídlu a díky éterickým olejům působí žlučopudně a dezinfekčně.

Na trávicí potíže

Nadýmání, pocit těžkosti po jídle nebo „líný žaludek“ – při všech těchto potížích se sahalo po pelyňku.
Pelyněk podporuje sekreční funkce trávicí soustavy, urychluje metabolismus, zvyšuje vylučování žluči a uvolňuje hladké svalstvo trávicího traktu.

Koupele a obklady

Odvar z byliny bylo možné používat zevně při potírání parazitů na kůži a také při vředech a ranách.
Nálevy z byliny se přidávaly do koupelí při revmatických potížích.

Pelyněk ve slovanské a magické tradici

Pelyněk nebyl pouze léčivou bylinou – měl také své místo ve vírách a obřadech.
Pelyněk byl vplétán do svatojánských věnců a měl chránit před démony a zlými kouzly.
Během kupalových slavností byly větvičky rostliny vhazovány do ohně, aby kouř odehnal zlé duchy.
Listy pelyňku se vkládaly do bot nebo do věnce nevěsty, aby ji nikdo neokouzlil a neodebral jí manželské štěstí.
Slabé a nemocné děti byly koupány v odvaru z pelyňku.
Věřilo se, že hořká bylina očišťuje a posiluje.

Pelyněk, absint a „zelená víla“

Je těžké psát o pelyňku bez zmínky o absintu.
Absint, známý jako „zelená víla“, byl oblíbeným nápojem takových tvůrců jako Vincent van Gogh, Oscar Wilde nebo Henri de Toulouse-Lautrec.
V 19. století získal absint špatnou pověst jako nápoj způsobující halucinace. Ve skutečnosti za tyto účinky nebyl odpovědný pelyněk, ale nadměrná konzumace alkoholu.
Přesto byl na mnoho let v Evropě zakázán, než se vrátil do obliby v regulovanější podobě.

Zajímavosti, které možná neznáte

Dříve se výtažky z pelyňku přidávaly do inkoustu, aby chránily tehdy velmi drahé knihy před myšmi a hmyzem, a také do úlů, aby chránily včely před parazity.
Pelyněk byl používán také k barvení tkanin – vlny na žluto, a s přídavkem soli nebo síranu železnatého na různé odstíny zelené.
První část názvu „Artemisia“ je poctou bohyni Artemidě – panenské bohyni lovu, žen a porodů.

Důležité – pelyněk vyžaduje respekt

Naše babičky věděly jedno: pelyněk je účinná bylina, ale vyžaduje opatrnost.
Používání nálevů a tinktur z pelyňku se nedoporučuje během těhotenství a kojení ani u osob trpících epileptickými záchvaty.
Důležité je také to, že přípravky s pelyňkem by neměly být používány u dětí.
Látka, kterou obsahuje – thujon – může být ve vysokých dávkách toxická.
Lidová tradice proto dávkovala pelyněk opatrně a pouze krátkodobě. Je dobré na tuto moudrost pamatovat.